Podzim to valí jak blázen, na žádnou cicmačku v parku to už dávno není, kosa jak o život, takže potřebuješ něco, co ti tu imunitu nakopne. Jednohlasně volíš rajčatovej salát. Že má rajče vitamínů, že by to probralo mrtvýho mamuta, si nemusíš připomínat.
Azerbájdžánský rajčata jsou ve světě rajčat skutečným pojmem, něco jako bílej lanejž ve světě holubinek. Nedávno na Moskevských trzích proběhla parádní aféra, neb zelinářská mafie Uzbeků vydávala běžný nudný ruský rajčata za ty azerbajdžánský. Byl z toho slušnej průser, až to otřáslo Státní Dumou tak, že to měl sám Fjodorov pěkně nahnutý. Pak se to ale nějak zakecalo, jak v Čeljabinsku spadnul ten meteorit. Azerbájdžánský rajčata si prostě vydobyla respektu obdobně jako azerbájdžánský opium. Taky jsou stejně drahý, ale to už si možná vymejšlim.
Ale proč o tom mluvím. Podařilo se mi sehnat ultra levný žíhaný rajčata, který jak známo, jsou z půlky tak dobrý jako ty azerbájdžánský a zároveň stokrát lepší než normální. Takže jednoduchou trojčlenkou po okoštování žíhanejch a vynásobením dvěma sty jednoduše zjistíš přesnou chuť azerbájdžánskejch, o kterejch si můžeš nechat leda tak zdát.
Takže základní premisy a diskurz jsme si teda osvětlili, dost keců a hurá do kuchyně, pro kudlu vostrou jak běs. Pozabíjíš pár vybranejch rajčat, předtím je pečlivě vomeješ, v supermarketech je voskujou, aby byly jakože lesklý. Domácí nemeješ, jen sundáš slimáka a běžíš ho chudáka pustit do parku za barákem. Pokrájíš cibuli, bazalkový tofu, zakápneš olivákem, olimetuješ. Nejseš-li fenyklofobik, lízneš to fenyklem. Za neutuchajícího těšení se, mícháš jak protrženej. Co nechápeš nebo ti není úplně jasný, mi píšeš do zpráv
Ingredience: žíhaná rajčata, bazalkové tofu, fenykl, cibule, šťáva z limety, olivový olej